Papírový měsíc

Třicátá léta 20. století. Podvodníček potkává na pohřbu malou holku, která by mohla být jeho nemanželská dcera. Vlivem okolností s ní bude muset strávit pár dní v autě a na tomto „road tripu“ třeba překonají počáteční rozpory a spřátelí se…

Papírový měsíc je hodně nostalgický snímek. Režisér Peter Bogdanovich, známý také jako herec, si tu pravděpodobně splnil sen a natočil přesně takový film, na který se díval, když byl mladý. A on to je, resp. byl (vloni bohužel zemřel) docela starý pán, takže tento film působí hodně staře. Mluvím tu o počátku zvukových filmů.

Té nápodobě věnuje Bogdanovich hodně snahy, takže třeba i záběry a úhly kamer jsou ve stylu starých filmů. Ale přece jen je to točené na kvalitnější materiál, takže tu máme ostřejší obraz.

Hereckými výkony, strukturou příběhu a vizuálem je Paper Moon obdivuhodným návratem do minulosti.

Bohužel příběh není až tak zábavný. Film je spíše pohodový a nabízí především ukázku toho, jak v zapadlých městečkách podvodníček a jeho dcera předvádí svůj podvodnický um. Často je jejich vztah napjatý a naráží na různé překážky, ale nesetkáme se tu s nějakými opravdu dramatickými scénami.

Dcerunka je hodně cool holka, takový klučičí typ, co umí fůru věcí. Tatík je docela drsňák a bručoun a… nepříliš dobrý člověk. Díky herci Ryanu O‘Nealovi má hlavní podvodník charisma, ale stejně pro mě bylo zvláštní pozorovat, jak úsečně a necitelně se chová drtivou část filmu k malé holce, která je naopak víceméně bezproblémová. V tomhle ohledu se mi zdál film až chladný, až cynický. Možná i to má reflektovat starší doby, ale v tom případě ode mě nečekejte nostalgii.

Zajímavý návrat do minulosti s průměrnějším příběhem.

6/10