Vydejte se s mladou dívkou Hanou prozkoumat folklór vesnických léčitelek, které ve dvacátém století neměly zrovna na růžích ustláno. Dostávaly se totiž do hledáčku jak komunistů, tak i nacistů.
Kateřina Tučková v roce 2012 zaujala čtenáře svým románem natolik, že za něj získala cenu Magnesia Litera v kategorii čtenářů. Román napsala, když jí bylo něco málo přes 30 let, a přesto se může chlubit vyzrálým jazykem a působivým využíváním historických pramenů. Autorka evidentně věnovala mnoho času rozsáhlému výzkumu.
Pro moderního čtenáře může být román originální a zajímavý také tím, jak zkoumá ženy v historickém kontextu.
Kniha působí velmi realisticky. Čerpá z opravdových novinových článků a následně fabuluje skrz smyšlené, ale autenticky působící texty, především hlášení tajné policie. Také nejednoznačné vztahy mezi postavami a způsob jejich komunikace působí velice věrohodně.
Trochu mi však vadilo, že hodně postav je veskrze negativních. Hlavní hrdinka je spíše oběť, ačkoliv aktivní a vnitřně velice silná. Potkává mnoho postav, které nejsou černobílé, ale mají tendenci dělat ošklivé a drsné věci. Máme tu například převlíkače kabátů, pomlouvačné sousedky či matku hlavní hrdinky, která si až moc stojí za svými léčitelskými kořeny. Také mi moc nesedělo, že se v románu objevují prvky nadpřirozena, ač jen v náznacích.
Kniha je zajímavě „meta“, neboť hlavní hrdinka Hana pátrá po osudu „žítkovských bohyní“ s tím, že o nich napíše román, kterým osvětlí jejich činnost široké veřejnosti – přesně jako autorka Kateřina Tučková. Ta tedy však není (pokud je mi známo) nijak spřízněna s žítkovskými léčitelkami.
Autorka knihy přišla s vesměs realistickým a originálním románem. Napsala působivé dílo, které by však mohlo mít o něco lepší příběh.
Trochu jsem se bál náročnosti tématu, ale kniha je čtivá a zábavná. Děj sice není příliš napínavý, ale nabízí mnoho dramatických situací. Škoda jen, že ty nejsou lépe vystavěné a vypointované. Celkově je kniha možná příliš dlouhá a je v ní příliš mnoho postav.
Buďte první! Přidejte komentář